OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Malo to byť veľmi jednoduché. Lacná kopírka NIGHTWISH a WITHIN TEMPTATION – dva body, majte sa fajn, dovidenia. To by však za projektom EPICA musel stáť niekto iný, nie skúsený, ostrieľaný, všetkými masťami mazaný muzikant Mark Jansen. Práve jeho pred tromi rokmi oslovil so zaujímavou ponukou Hans van Vuuren (majiteľ vydavateľstva Transmission Records, ktoré zbohatlo najmä vďaka Arjenovi Lucassenovi a jeho zázraku AYREON) a tým spečatil osud nádejne sa rozbiehajúcej kapely AFTER FOREVER. Jansen, hlavný mozog a ťahúň, z nej totiž odišiel, aby vrhol všetok svoj tvorivý potenciál jediným smerom – ku svojej novej láske menom EPICA.
Predmetom tejto recenzie je vlastne zvuková časť DVD/CD balenia „2 Meter Sessies - We Will Take You With Us“ – záznamu pre populárnu holandskú televíznu show nazvanú podľa jej dvojmetrového moderátora. Z deviatich skladieb na tomto nosiči je osem znovu nahratých kúskov z debutového albumu „The Phantom Agony“, z toho dva v čisto akustickej podobe. Pod logom EPICA sa od vydania tohto DVD/CD stihol na trhu objaviť nový album „Consign To Oblivion“ a na september sa už chystá chuťovka s názvom „The Score – An Epic Journey“. Mark Jansen proste kuje železo za horúca, vie, že móda gotického a symfonického metalu v súčasnej monštróznej podobe tu nemôže byť večne.
Pod prísnym dohľadom Van Vuurena ako výkonného producenta dokázal vyťažiť maximum aj z tohto zdanlivo vyčerpaného hudobného žánru. EPICA je vo svojej podstate riadenou strelou namierenou priamo na cieľovú skupinu fanúšikov NIGHTWISH a WITHIN TEMPTATION. Mezzosoprán sympatickej Simone Simons s prehľadom vládne všetkým deviatim skladbám, do deja sa občas zapojí Mark Jansen, aby doplnil klišé „kráska a zviera“ nie nepodobné THEATRE OF TRAGEDY z obdobia prelomovej dosky „Velvet Darkness They Fear“. To všetko za neustálych gitarových útokov na mohutné orchestrálne hradby. Mladým fanúšikom dvoch vyššie spomenutých a im podobných veličín určite nebude vadiť, že pre skladbu „Cry For The Moon“ si Jansen požičal jeden z nosných motívov zo starej hitovky „At The Mountains Of Madness“ od krajanov ORPHANAGE, rovnako tak fakt, že niektoré vokálne a sláčikové aranžmány v mnohom pripomínajú francúzskych sympaťákov PENUMBRA či štandardy typu THERION a HAGGARD. Nie, pre nich je EPICA niečo nové v štýle, ktorý tak nekriticky zbožňujú – symfonický metal so ženským spevom je tu dotiahnutý po remeselnej stránke do takmer dokonalej podoby.
Pre recenzenta veľmi tvrdý oriešok. Na jednej strane nie príliš výrazná originalita, na strane druhej profesionálne, vynikajúco zvládnuté, chytľavé prevedenie, ktoré radí Jansena a jeho družinu (aj vďaka mohutnej marketingovej podpore vydavateľa) na špičku súčasného európskeho metalu určeného skôr pre mladšie, menej náročné publikum. Ako výrazné plus vnímam viaceré sympatické, emotívne presahy do filmovej hudby, mínusom zasa cover „Memories“ z muzikálu „Cats“ – nepekný, gýčovitý trpaslík tróniaci v celkom peknej záhradke plnej umne šľachtených tulipánov.
Pre recenzenta veľmi tvrdý oriešok. Na jednej strane nie príliš výrazná originalita, na strane druhej profesionálne, vynikajúco zvládnuté, chytľavé prevedenie, ktoré radí Jansena a jeho družinu na špičku súčasného európskeho metalu určeného skôr pre mladšie, menej náročné publikum.
6,5 / 10
Simone Simons
- spev
Mark Jansen
- gitara, spev
Ad Sluijter
- gitara
Coen Janssen
- klávesy
Yves Huts
- basgitara
Jeroen Simons
- bicie
1. Facade Of Reality
2. Sensorium
3. Illusive Consensus
4. Cry For The Moon
5. The Phantom Agony
6. Seif Al Din
7. Feint
8. Run For A Fall
9. Memory
The Holographic Principle (2016)
The Quantum Enigma (2014)
Requiem For The Indifferent (2012)
Design Your Universe (2009)
The Classical Conspiracy (2009)
The Divine Conspiracy (2007)
Consign To Oblivion (2005)
2 Meter Sessies - We Will Take You With Us (2004)
The Phantom Agony (2003)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Transmission Records Netherlands
Stopáž: 54:02
Produkce: Jan Douwe Kroeske
Studio: Wiseloord Studios, Hilversum, Holandsko
Můj názor na EPICA je v recenzi na „Consign To Oblivion“, přesto si pár připomínek neodpustím. Na „We Will Take You With Us“ stejně jako na ostatních albech mi chybějí silné, chytlavé hudební nápady a i přes orchestrální bombastičnost mi přijde hudba EPICY chudá. Na NIGHTWISH je moc utahaná, na WITHIN TEMPTATION značně ztrácí na melodiích. Po technické stránce to má Mark Jansen zmáklé pěkně, ale něco tomu přeci jenom chybí. Pro mě je EPICA průměr na současné scéně.
Velmi příjemné. Čím více to poslouchám, tím je to lepší a podle mne o krůček před Nightwish!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.